Rozhovor

Rozhovor se Stanleym Bradleym alias Stanislavem Brázdou, který vznikl při natáčení série DVD – Lexikonu moderní psychotroniky

Kdy jste si poprvé uvědomil, že vnímáte svět kolem sebe trochu jinak než ostatní?

Poprvé jsem si to uvědomil vlastně teprve před pěti lety, že celej život vnímám svět jinak než druhý lidi. Po revoluci, když jsme si mohli dělat, co jsme chtěli, jsem se začal zabývat nemovitostmi, protože tady byl volný trh, tak jsem toho využil. Razantní nástup s těmi mými schopnostmi přišel až po revoluci, protože jsem uměl vyvěštit, za kolik se prodá barák nebo koupí byt a jakou bude mít cenu za deset, za dvacet let.

Pak jsem si začal hrát, začal jsem dělat to, co mě baví. Věštil jsem odjakživa bez jakýchkoliv pomůcek. Asi deset let před revolucí jsem začal věštit s klíčem na niti, to jsem udělal největší věštby. A poprvé po revoluci, když jsem se tím začal živit, když jsem po těch dvou letech skončil s nemovitostma – já s nima úplně neskončil nikdy, já je dělám dodneška, ale jenom okrajově, náhodně, když se ke mně něco dostane, protože ono nic není náhoda – když jsem se začal živit věštěním, všichni mi říkali – tys byl vždycky divnej. Já jsem dělal všechno, od technika, dokonce od dělníka, v Praze jsem nastoupil jako dělník, abych moh dostat byt, a za rok jsem se stal ředitelem tý firmy. To bylo komický. Museli mě vzít jako dělníka, jinak by mi nemohli dát ten byt, protože to byl úřednickej podnik. Mně to bylo jedno, vždycky mi bylo všecko jedno, to byla jedna zvláštní věc.

Myslíte to tak, že jste bral všechno, jak to přicházelo, nebo v jakém smyslu vám bylo všechno jedno?

Já jsem vůbec nekoukal na důsledky. A až poslední dobou jsem si uvědomil, že to bylo proto, že jsem věděl, že to dobře dopadne, a dělal jsem podvědomě takový kroky, aby to dobře dopadlo, aby ty důsledky nebyly pro mě nějaký blbý. Tenkrát jsem si neuvědomoval, že jsem to dělal podvědomě. Když se něco mělo stát, tak jsem to cejtil už od dětství třeba měsíc, půl roku dopředu. Když mě někdo pomlouval, tak jsem to okamžitě zachyt, když proti mně někdo chystal nějakej podraz, tak jsem to zachyt a zpracovával jsem to v hlavě tak, že jsem to neuměl ani vypnout, a rovnou jsem eliminoval negativní dopady toho, co na mě někdo chystal, takže to ten člověk nemoh dotáhnout do konce, a když ano, tak to dobře dopadlo.

Takže vás to nijak nepoškodilo.

Přesně tak, mě to nepoškodilo. Našel jsem si místo na Středočeském ředitelství spojů, tam sedím v kanceláři, nohy na stole, a zazvoní telefon – čest práci, soudruhu, tak ty seš u nás a vůbec se k nám nehlásíš! A já – kde jako jsem, a ten člověk povídá – no u nás, u milice. A já říká, že nejsem v žádný milici, já jsem kvůli tomu odešel ze Správy dálkových kabelů, protože jsem nebyl schopen jako milicionář. A oni to podepsali za mě. Sice mě na hodinu pustili, ale podepsali to za mě a poslali přihlášku do milice – a oni mě tam dali.

Když jsem byl měsíc v novým podniku, pozvali mě na schůzi KSČ a já jsem řek, že nejsem zdatnej soudruh, zdůvodnil jsem to tím, že jsem ze zdravotních důvodů ve vojenský kategorii B a že to fakt nemůžu, a lidi, kteří mě neznali, kovaný komunisti, odsouhlasili, že opravdu nemůžu, a z těch milic mě vyškrtli. Tohle byly ty události, který jsem si tenkrát vůbec neuvědomoval.

A třeba právě ten můj kámoš generální ředitel mi říkal – tys byl vždycky divnej. A když jsem pak napsal hned po revoluci svoji první knížku Škola psychotroniky, kterou jsem si vydal sám a který se prodalo 120 tisíc kusů v pěti vydáních – něco neuvěřitelnýho, tenhle kámoš, komunista, se mi přiznal, že ji má doma pod polštářem, že je na mě hrdej. Tehdy, když jsem byl ředitel, jsem byl taková jeho šedá eminence, v dnešní době by se řeklo jeho asistent, dělal jsem mu poskoka, a on mi říkal: „Já jsem ti dal něco udělat, něco zařídit, a tys to udělal úplně jinak, rychlejš, jednodušejš, efektivnějš. A já jsem nic neříkal, protože jsem zjistil, žes to udělal perfektně, i když mi to bylo divný.“ A teprve když jsem napsal tu knížku, pochopil, proč jsem to dělal úplně jinak – já jsem všecko dělal jinak než ostatní lidi.

Dá se říct, že jste se řídil svou intuicí.

Já jsem se řídil svou jasnozřivostí, protože jsem vždycky od začátku do konce věděl, jak to všechno dopadne. Bylo to tak odjakživa. Třeba jsem se v sedmi letech zeptal mámy, jak to, že děda za tejden umře. Nikdo nevěděl, že umře. On umřel opravdu rychle, dostal rakovinu plic a tajil to, už vykašlával kousky plic, a do nemocnice nechtěl. Všichni věděli, že mu není dobře, ale on už asi tušil, věděl, že je konec, tak šel do nemocnice vlastně umřít, a za tejden byl pryč. Nebo jsem dvacet let dopředu věděl, že se mi zabije brácha na silnici. Nevěděl jsem, že to bude v autě. On jezdil na motorce, neměl auto, a já jsem mu ho koupil, protože jsem byl na tom dobře i za komunistů. Koupil jsem mu auto, na který neměl, a oni se zabili všichni, celá rodina. Já to věděl, pořád jsem za ním jezdil a říkal jsem mu – dávej pozor, buďte opatrný, tady máš auto, protože se na tý motorce občas vyválel – a nakonec se to stejně stalo.

S takovýma věcma jsem se učil žít od dětství, takže mi to nepřipadalo nijak zvláštní. Ještě před pěti lety jsem si nemyslel, že mám nějaký mimořádný schopnosti, myslel jsem si, že je mají všichni. A až před těmi pěti lety se něco stalo a začalo mě to probírat z tý letargie, v který jsem byl. To, co se stalo, byla svatba s mou poslední ženou a narození mojí dcery, který je teď pět let. Já jsem měl ženskejch strašně moc. Kolem sebe jsem si neuměl vyvěštit nic, jen jsem věděl, že všechno dobře dopadne, všechno jakoby navazovalo – rozešel jsem se a za tři dny jsem měl novou babu, nebo nejpozději do třech měsíců. Celej život, než jsem potkal tuhle poslední, to běželo tak nějak samo, pro mě jednoduše, absolutně jsem si z ničeho nedělal problémy, nic mně nevadilo.

I když třeba přišel nějakej podvodník, věděl jsem to. Přišel někdo a chtěl půjčit peníze, a já mu říkám: „Ty mi je nevrátíš!“ „Vrátím, tak si to vyvěšti.“ A já jsem si to vyvěštil a vyšlo mi, že jo, ale já jsem pozitivně věděl, že ne, tak jsem mu nepůjčil. Takže vím, že jsou i lidi, kteří dokážou toho věštce zblbnout, a věštec jim ve většině případů řekne to, co chtějí slyšet. Souvisí to s energetickou silou každýho člověka, na kterou jsem přišel až teď, poslední dobou, když jsem byl v Indii.

Dá se poznat, jakou má kdo sílu? Vy to vycítíte?

Jasně, jde to poznat, já jsem to i popsal ve svých kartách, takže si to každý může vyložit, nebo se to dá zkusit kyvadlem, ale na sebe to jde blbě, vždycky je potřeba to dělat na toho druhýho. Tím jsem taky přišel na to, proč mně nikdy nikdo nic dobře nevyvěštil – protože jsou všichni slabší než já. Jedinej, kdo je podobně silnej jako já, je můj kamarád, i když není až tak silnej. On používá astrologii a je vizionář, takže se uvede do vize, kdy to skutečně vidí, tak jako to vidím já, tam potom není žádná varianta. Když kartářka vykládá karty, vyloží nějakou kartu a ta karta má třeba deset významů. A ona řekne, co z tý karty vidí, ale já tu vizi vidím jako film. Takže věštím lidem předpoklady a pak jim řeknu, jak to dopadne, když to chtějí. Ale radši říkám předpoklady, protože jim tak dám možnost, aby s tím mohli něco dělat. Ale stejně je ten osud většinou tak silnej, že to dopadne, tak jak chce ten osud, a většina lidí s tím nedokáže nic udělat. Je to všecko složitý, ale přišel jsem na to, že tam velkou roli hraje právě ta energetická síla člověka.

Jedinej, kdo se dostal na mě, byla moje předminulá žena a pak ta poslední, ty byly silný, takže mi mohly věštit dobře. Jinak jsem vždycky věděl, že můžu věřit jen sám sobě, takže se stále řídím svojí intuicí. Třeba jsem si věštil cenu knížky. Vyvěštil jsem si cenu karet, za kolik je mám prodávat, a cenu knížky, za kolik ji mám prodávat, aby se prodalo co nejvíc. Vyšla mi nějaká cena, tak jsem ji tam střihnul, a vyšlo to.

Jde věštit i úplně bez ničeho, a jedno z DVD, který chci natočit, má být právě o tom, jak věštit bez ničeho, jak v sobě probouzet ty schopnosti a jak je rozvíjet.

Takhle se promítal můj život. Já jsem byl od pěti let pohlavně zneužívanej, což asi taky mohlo zvýšit moji přecitlivělost a souvisí to se sexuální energií. Sexuální energie je tvořivá energie, a já jsem měl sex od pěti let. Soused z baráku chtěl vědět, jaký to bude, když budu mít sex s jeho ségrou, jemu bylo asi čtrnáct, mně bylo pět nebo šest a jí bylo deset. Takže jsem měl sex od dětství a to byla taky událost, která mě nějakým způsobem poznamenala v tom, že jsem měl sex bez citu, a tím, že jsem přecitlivělej, jsem byl přecitlivělej na to, co se stalo mně, ale ne na to, co já dělám druhejm.

To jsou všechno věci, které mi docházejí během těch posledních pěti let, co se mi narodila dcera, což mi převrátilo život na ruby. Do tý doby jsem si žil spokojeně, měl jsem, co jsem chtěl, po revoluci jsem vydělával strašný peníze, dva tři miliony ročně, měl jsem auťáky, jaký jsem chtěl, měl jsem asi pět baráků, všechny jsem prodal a teď mám dva. Holky mi to všechno utratily, takže mně nic nezbylo – ne že bych lehce nabyl, ale mně na penězích nezáleží od tý doby, co se mi zabil brácha. On nic neměl a náš táta mu říkal – podívej se na bráchu, ten má všecko, auta, dovolený u moře, a ty nemáš nic –, a pak, když se zabil, táta říkal – ještě že si užíval. Protože on všecko promrhal – koňáček, cigárka, věci jako dovolený a auta ho nezajímaly, a mě od tý doby taky ne. Pořád vydělávám, protože mě baví vydělávat, ale nechal jsem to svým partnerkám, beru to tak, že ženská, když je se mnou, ať to byla manželka nebo nebyla, má nárok se podílet na tom, co jsem vydělal, a já jsem jí to umožnil.

Už jste se několikrát zmínil o pětileté dceři. Víc dětí nemáte?

Mám, s jednou partnerkou dvě děti, 22letou dceru a 17letého syna, a když čekala syna, tak mi řekla, že sex už nemusíme, že už děti máme. A pak mám dceru se svou poslední partnerkou, to bylo poprvé, co odešla ona. Předtím jsem odcházel většinou já, nebo jsem se začal chovat tak, aby ty partnerky odešly, protože jsem se neuměl rozcházet. Proto mě to teď sejmulo a jsem poprvé v životě dva roky sám, potom co moje bývalá žena odešla. Nevěděl jsem proč, ona to neuměla pojmenovat, a dozvěděl jsem se to, když jsem si dal u mýho kamaráda šamana ayahuasku. Teprve pak jsem pochopil, co se stalo a proč se to stalo. Bylo to zvláštní a potvrdila se mi moje teorie a to, co mi řek jeden mnich v Indii, kterýho jsem rozebral, že byl nakonec takhle malej, a dodneška mi píše a přemlouvá mě, ať se tam odstěhuju. Byl jsem tam na Vánoce 2010, listopad – prosinec. Indie byla první země, odkud jsem nechtěl domů.

Tam jsem přišel na to, že každý lidský tělo je elektrárna a chemická továrna. Mám průmku elektro, tak se v těchhle věcech vyznám, a to mi pomohlo, když jsem hledal ty procesy v těle, a taky mi to pomohlo pochopit, co se děje v těle i v mozku. (Například jsem řekl, že se jednou bude rakovina léčit elektrickým proudem, a už se to dělá. Píchnou do jádra jednu sondu a spalujou to druhou. To jsem napsal asi před deseti lety.) Číselně jsem to vyjádřil tak, že průměrnej člověk má 100 wattů. Kdyby vydal maximum energie, tak by rozsvítil stowattovou žárovku. Asi by pak umřel, protože by se úplně vyčerpal. A ten Ind mi řek, že nemůžu mít Češku, protože ji zničím, zadusím. A to jsem poprvně uslyšel slovo, který mí říkala moje žena – že se se mnou dusí, že se zadusí. Já jsem nevěděl proč.

Je to tím, že máte příliš mnoho energie?

Mám příliš mnoho energie. A pak jsem byl na tom čaji (na ayahuasce), a tam jsem to přímo viděl, a řek mi to i ten šaman – ty ty ženský zničíš. Takže jsem přišel na to, že strop je 1500 wattů, to má třeba dalajlama. Prezidenti mají 1000 wattů. Například Gott má 600 wattů, Jágr má 700 wattů – takový ty špičky, sportovní a pěvecký, mají 600 až 800 wattů, jinak by nemohly dosáhnout úspěchu. Aby je lidi vynesli na vrchol, musejí být silný. A protože jsou silný, ovlivňujou takový množství lidí. No a já mám 1000 wattů, když jsem tady ve svým baráku, tak mám dokonce 1200, a já jsem pochopil, že moje bývalá žena je taky silná, má třeba 350 wattů, protože se oslabila, jinak by mohla mít tak 450, kdyby byla silná. Jedna moje bývalá partnerka měla 500, ta by dokázala jakž-takž tu moji energii ustát. Takových lidí, kteří mají 500 wattů, není moc, proto je pro silný lidi obtížný najít partnera, protože je vlastně zadusej. Já jsem to viděl, ten šaman mi to ukazoval, že ta moje energie zaplaví celej byt, celej barák, a jí už nezbude prostor. To je jedna věc, a druhá věc je, že ten silnější nikdy nerespektuje toho slabšího. Navíc ten silnější nikdy neví, že ten druhý je slabší, takže když já řeknu větu oznamovací, on ji bere jako větu rozkazovací. Já jsem to lidem říkal. Většinou jsou silnější ženský, v minulosti to bylo tak, že chlapi umřeli na lovu nebo ve válkách a ženský zůstaly samy s dětma a musely se o ně postarat, musely se zocelit, a proto jsou silný. Taky ty silnější ženský mají problém sehnat chlapa, a chlapi jsou pod pantoflem, když jsou slabší – to je automatický. A když mají dvě děti, tak jedno je silný po matce a druhý slabý po otci, a teď když ke mně přijdou, tak první jde ta matka, za ní to dítě, co je silný po matce, pak to druhý dítě, to slabší, a nakonec ten nejslabší, otec. A já jim zjišťuju, jak jsou silný, a radím jim, jak se posílit, protože jinak spolu nemůžou vydržet. Aby se ta žena oslabila, doporučuju červený srdíčko nebo kolečko, to ji oslabí vůči partnerovi – vůči ostatnímu světu ať je silná, a pro chlapa ostrý hrany, meč, kosočtverec nebo hvězda, to ho posílí. A díky tomu se můžou jakž-takž sejít a dokážou se spolu domluvit a ten slabší nebere projevy toho silnějšího jako útoky na svoji osobu.

To, jak je to s mojí silou a jak na tom jsem, jsem se dozvěděl až loni v prosinci a pak následně v květnu, kdy se mi ukázalo, že moje pětiletá dcera bude mít sílu 1500 wattů. Už teď má 500, takže svou matku neposlouchá. 

Tím jsem pochopil, proč děti neposlouchají svoje rodiče – když jsou silnější než oni, tak je neberou, nerespektujou. Mě dcera poslouchá na slovo, ale matku ne, ať dělá, co chce. Potom ty slabší rodiče musí používat sílu, musí ty děti mlátit. Když jsou stejně silný nebo silnější, tak jim stačí slovo. To jsou všechno věci, který mi zapadly do mozaiky, a pak jsem napsal třeba knížku o vztazích, když už jsem uměl rozlišit psychickou sílu a energetickou sílu. Pak je ještě fyzická síla, kterou každej vidí nebo cítí. Psychická síla je taky cítit, ale není cítit a vidět síla energetická.

Věk jsem si tedy nikdy nepřipouštěl, a najednou v tý vizi jsem si měl uvědomit, že mý ženě došlo, že byla vybrána jako „nosnice“, jenom aby porodila moje dítě, protože si mě moje dcera vybrala dvacet až třicet let dopředu, abych byl její otec, až přijde její čas, a k tomu jsem si měl najít tu dokonalou matku. To bylo poprvé, co jsem měl vize o sobě. A proto jsem na ten čaj šel, protože mi šaman řek, že by se mi mohlo vysvětlit to pro mě zatím nevysvětlené. A já chci vědět všechno, chci znát i budoucnost, protože nemůžete zabránit katastrofě, když o ní nevíte. Proto je sděluju lidem a pak je na každým, co s tím udělá. A taky se mi ukázalo, že moje dcera bude chtít, abych tady byl ještě 75 let od doby, kdy se narodí. To bylo zajímavý, protože mi to zapadlo do toho konceptu 140 let. Já jsem pak dceru mnohokrát zkoušel. Ona ještě nezná čísla – jen do deseti nebo do dvaceti, a já jsem jí říkal: „Chceš, abych tady byl ještě dlouho?“ A ona: „Jo!“ A já říkám: „A jak dlouho?“ Ona: „Já neumím čísla.“ „Tak já ti budu říkat čísla, a až řeknu to správný, tak ty mi to řekneš.“ A tak jsem začal: 60, 61… a když jsem řekl 75, tak řekla: „Jo, jo, to je ono, to číslo.“

A pak jsem to zkoušel znovu, za půl roku, za rok, a vždycky označila to číslo 75. Já jsem – musím to zaklepat – nikdy nebyl nemocnej a nikdy jsem neměl žádný zdravotní problémy, vždycky jenom nervy – na vojně a z podnikání po revoluci. Na vojně se mi zkazily zuby a teď po rozvodu. Až teď mi všechno zapadlo do mozaiky a začal jsem chápat, že všechno bylo trošku jinak, a až teď taky vím, že jsem asi nebyl dost pokornej, myslel jsem si, že jsem mistr světa, protože se mi všecko dařilo, měl jsem peníze a všecko, co jsem chtěl. Takže až teď jsem zjistil, že poprvně nemám to, co chci, tedy svou poslední ženu a rodinu, po které jsem vždycky toužil, ale nikdy jsem nepotkal tu pravou, až teď. A i v horoskopu mi vyšlo, že ve třetí třetině života budu mít trvalej vztah. Sejmulo mě, když jsem poznal, že všechny peníze nemají žádnej vliv na štěstí – přinesly mi jen svobodu, ale ne štěstí, a proto jsem je zlehka utrácel a utrácely je ty holky, za který jsem platil a který byly drahý – rozbíjely auta, protože si takových věcí nevážily a já tedy taky ne. Posledních pět let od narození nejmladší dcery a zejména ty poslední dva roky jsem poprvně v životě sám a v Indii a u šamana jsem došel k poznání, jak to je.

A pak se taky ukázalo, že jsem pořád pracoval a neměl jsem cit, a že jsem ho neměl mít proto, abych nemoh mít dobrou rodinu, abych byl volnej, až se ona bude chtít narodit, abych si našel tu partnerku a mohl s ní mít dceru. A pak se ukázalo, jak můžu ten cit otevřít. Já jsem měl pořád studený břicho. A ukázalo se, že jsem měl na břiše takovej talíř, s jakým si házej děti, a když ho odklopím, můžu ten cit otevřít. Ukázalo se, že jsem nerozlišoval práce – doma, furt jsem pracoval, když mně někdo o půlnoci zavolal, tak jsem ho klidně pozval, ať přijde. Ty ženský to samozřejmě štvalo. A ukázalo se mi, že musím mít práci, a pak to odklopit a jít domů a už nepracovat. To vím teď, půl roku. Bohužel jsem svůj vztah nezachránil a nevím, jestli se to obnoví, protože moje bývalá žena přišla v květnu a neví, jestli se vrátit, nebo ne. Já ji nelámu, musel jsem se s tím smířit, a plánuju cestu do Kambodži, protože mi ten indickej mnich řekl, že žádná Češka nevydrží tlak mý energie, a mě už ani nebaví se tady seznamovat. Tak se pojedu seznámit tam. Chtěl jsem ženskou v Indii, ale tam se to domlouvá s rodičema, je to složitý, a navíc chtěj dárky od 150 tisíc vejš. Takže na to kašlu, nebudu si nikoho kupovat. Všichni si myslej, že jsem si ty ženský kupoval, ale já jsem si je fakt nekupoval, jen jsem se s nima dělil o to, co jsem vydělal. Já jsem rozdával, protože jsem měl radost z toho, dělat lidem radost. Utratil jsem 50 milionů, bylo mi to jedno, prostě mi na tom nezáleželo. Vím, že je teď vydělám znova. A když je nebudu umět vydělat, tak je nebudu potřebovat, pak mi bude jedno, že je nebudu vydělávat. Když budu vydělávat, budu zdravej a budu ty peníze užívat, a když je nebudu moct užívat, tak mi bude jedno, že je nevydělám. Dívám se na to tak, že život je pohyb a změna, a já ty změny dělám pořád a teď udělám další.

Já jsem o svých vizích nikdy nikomu neříkal. Třeba jsem viděl auto a říkal jsem si – proč jede jako debil, vždyť on nabourá do toho stromu – a buch, a on je v tom stromě. Nebo jedu a přibrzdím před zatáčkou, protože vím, že za tou zatáčkou něco je, a ona tam byla bouračka. Kdybych jel tak rychle, jak jsem jel, tak bych se vyboural taky. Nebo jedu a proti jede kamion, jelo jich pět a jeden z nich mě upoutal. Nevím, proč jsem zajel do pruhu pro sanitky a policajty – a najednou rána, řidič usnul, proletěl zábradlím a řítil se na mě. Kdybych včas neuhnul… Díky své intuici a jasnozřivosti jsem se vyhnul spoustě problémů. Jednou jsem měl přednášku na jednom obrovském ezoterickém festivalu v Bratislavě, bylo tam snad tisíc lidí, a když jsem jel se ženou domů, tak přesto, že jsem už chtěl bejt doma, autem je to po dálnici něco přes dvě hodiny, tak jsem najednou neměl chuť jet dál, automaticky jsem zastavil na konci Bratislavy u pumpy a povídám – jdeme na kafe. Dali jsme si kafe, jedeme dál a asi 5 kilometrů dál byla hromadná bouračka. Kdybych nezastavil, tak bych se do ní namotal. To jsou ukázky, jak toho prakticky využívám u sebe, a to samý se týká i obchodu a vydávání knížek. Po revoluci jsem vůbec nebyl znalej problému, jenom jsem věděl, že prodám 30 tisíc tý knížky Škola psychotroniky, tak když mi nabízeli 100 tisíc, řekl jsem – ale já vydělám tři miliony. Tehdy jsem se už znal s Dádou Patrasovou a s Felixem Slováčkem, a on mi říká – ty seš blbej, já jsem vydal 16 tisíc Dády a mám toho ještě 8 tisíc ve sklepě, a ty chceš 30 tisíc? A já jsem prodal 120 tisíc. Já byl naivní, nechal jsem si to natisknout a oni mi to přivezli do sklepa, byl toho plnej sklep, já na to koukal jak blázen, až jsem se zhrozil, když jsem viděl, kolik toho je, tak jsem přijal holku jako sekretářku a dal jsem dva inzeráty, do Spiritu a do Astra, a za rok jsem to prodal. Vydělal jsem tři miliony za rok. Jsem asi jedinej spisovatel, kterej se uživí jenom psaním, protože jsem vydal deset knížek a každý se prodalo nejmíň 10 tisíc, ale spíš 20, 30, a knížky 140 let se prodalo 20 tisíc prvního vydání, 10 tisíc druhého vydání a třetího vydání jen za prosinec 2009 deset tisíc a dalších 10 tisíc v průběhu roku 2010, a teď jsem dopsal sto stránek pro čtvrtý vydání. Nebo jsem nechal vytisknout 10 tisíc karet, ty byly vůbec první, 21 karet, a za rok jsem je prodal. Stály 170 Kč, dvacku mě stálo vydání, něco jsem dal distributorům, ale milion jsem měl.

Zdá se, že vaše intuice opravdu funguje.

Fakt to na mně funguje, a takhle zlehka to šlo všechno. Teď jsem vydal nejnovější karty, sám jsem je vytvářel, ty první, protože byly nejúspěšnější, jsem naskenoval i do těch posledních. Je jich dvaatřicet a návod se rozšířil na 220 stran. Je v nich úplně všechno, neexistuje otázka, na kterou by člověk v těch kartách nenašel odpověď. To, na co se mě lidi ptali celej život, tam je.

Říkal jste, že sám sobě nevěštíte. Člověk, který si vaše karty koupí, může věštit sám sobě, nebo jen ostatním?

Sám sobě – to jde blbě. Nejde to kyvadlem. Kartama jakž-takž. V návodu je to popsaný, odpověď je vždycky ano – ne, takže když se budete chtít zeptat, jestli dneska vůbec máte chodit na ulici, tak si vyndáte kartu, a když vám vyjde minus, tak ne, a když vyjde plus, tak jo, a hned se můžete podívat do základního výkladu, co u toho je za problém. Jsou tam mraky otázek a odpovědí, které mi lidi dávali a já jsem odpovídal, například jestli se partner vrátí, co si o vás někdo myslí, sexuální úchylky, prostě všechno. Číslo karty, kterou si vytáhnete, je číslo odpovědi. Takhle se věští s těma posledníma kartama, co jsem vydal. Moje dcera, co je v Londýně, je už přeložila, takže půjdou do Ameriky na vánoční trh. Tím chci začít, a hned za nima půjde příští rok knížka 140 let. Tady ty fotky na kartách, to jsem já, ale jsou udělaný tak, aby to nebylo poznat, tohle je moje pětiletá dcera, taky tam mám některý milenky, tady to jsem já s jednou milenkou, tady je moje bývalá žena s dcerou, tady jedna milenka, která mě nasrala, takže jsem ji dal do nepřítele. Pohrál jsem si s tím, aby tam byly ty aspekty a atributy, který mají evokovat vizi odpovědi – voda, slunce, vzduch, kameny, oheň. Karty jsou udělaný jednoduše, aby to lidi pochopili, a pak už záleží na tom, jak se s nima kdo sžije.

Jaké metody používáte k věštění kromě karet?

Svoji největší věštbu, kvůli který mě pozvali do Všechnopárty, že bude za rok teroristickej útok na New York, jsme udělal, když jsem zrovna psal do Astra o Nostradamovi, a on věštil tak, že seděl na trojnožce a koukal do vody. Já jsem si kyvadlem zjistil všechny tyhle věci, vyvěštil jsem si, jakej průměr má mít lavor, jak má bejt vysokej, co v něm má bejt. Koupil jsem obrovskej lavor, ten dodneška mám, a namaloval jsem si tam sixtant. Jednou jsem si nechal vyrobit na věštění krystaly, vymyslel jsem si rozměry, a ty krystaly jsem do toho lavoru naházel, seděl jsem za úplňku u dveří do zahrady, takže mi tam svítil měsíc, koukal jsem do toho a tam jsem viděl, co se bude dít.

Kdy to bylo?

V roce 1999. Viděl jsem tam i záplavy. Potom jsem se kyvadlem a meditací uvedl do nižší hladiny vědomí, a to jsem viděl uragán, takže jsem napsal, že za tři roky si Česko bude muset zvykat na uragány. Když uragán skutečně byl, na internetu se objevilo spousta článků, že všichni čekali, jestli mi to vyjde. A ono to fakt vyšlo. Od tý doby mám přezdívku katastrofista, protože jsem vyvěštil ten teroristický útok na New York, tam jsem viděl, jak se bortí ty baráky, oheň a podobně. Pak jsem dostal pořad v rádiu a tam jsem řek v živým vysílání – je na to tisíce svědků, posluchačů – půl roku dopředu, že bude teroristickej útok na Londýn, pak jsem vyvěštil uragán a záplavy. Nevím, proč mi jdou líp ty katastrofy, ale vysvětluju to tím, že člověk je v zásadě negativní tvor a když chceme udělat zlo, jsme schopni vydat ze sebe sto procent energie, maximum. A pak jsem přišel na to, že když chceme udělat dobro, jsme schopni vydat oproti tý negativní energii pouze polovinu. Proto nejdou napravovat špatný skutky, a proto ty horší věci jdou líp.

Jak říkám, až co nedávný doby jsem si myslel, že tohle mají všichni. Plno lidí má předtuchy, jenom to možná nerozvíjejí, ale já jsem měl tyhle schopnosti od dětství, aniž jsem chtěl, a 33 let věštím kyvadlem, a většinou samý blbý věci. Nikdo za mnou nepřijde s dobrou věcí. Takže do mě lidi 33 let tlučou problémy, a to je další důvod, proč jsem měl problémy se ženskýma, protože jsem je nevnímal. Poslouchal jsem ty spousty lidí, kteří za mnou chodili, protože se mi to dařilo, a svoji partnerku jsem už nebyl schopen vnímat. Proto jsem zdražil ceny a zdražím znova, když budou lidi, protože to chci omezit, abych se sám nezbláznil.

Asi nejvíc mi vztah rozložily konstelace, protože jsou tak psychicky náročný, že jsem vždycky nervózní tejden dopředu a tejden potom. A protože jsem je měl dvakrát za měsíc, tak jsem byl nervózní vlastně pořád, pořád jsem byl mimo reálnej svět. A možná, že tam už jsem pořád, že už vůbec nevylejzám do normální hladiny vědomí.

Přišel jsem na to, že děti jsou do 15 let trvale v nižší hladině vědomí, a proto se snadno programujou. Proto když třikrát řeknete synovi – jseš blbej, tak blbej je. Chodilo za mnou mraky ženských, který nemohly mít děti. A já jsem nakonec přišel na to, že to bylo proto, že je matka naprogramovala tím, že párkrát řekla větu: „Ty jseš tak neschopná, že ani nebudeš moct mít vlastní děti, protože se o ně nedokážeš postarat.“ A dcera pak nemohla přijít do jinýho stavu a nepomohli jí doktoři, nepomohli psychologové, až já, když jsem na tohle přišel. Takhle jsem pomoh spoustě lidí.

Pak mi ve vizi vyšlo, že si mám uvědomit svůj věk, to jsem si nikdy nepřipouštěl, maséři v Indii mi řekli, že si myslí, že mi je podle těla 40. Já jsem jako dítě nikdy nečuměl na televizi, protože jsme ji neměli, ani počítač, a místo toho jsem lez po stromech a hrál fotbal, takže mám dneska vytrénovaný tělo tak, že uteču i mladšímu klukovi, když budeme závodit v běhu. Dál se mi v té vizi ukázalo, že nemám cit, že jsem tu knížku 140 let měl napsat proto, abych se jí sám řídil. A já jsem se tím začal řídit – můžu vám ukázat, že tady mám plnej šuplík vitaminů a minerálů, a tak, jak to říkám lidem, to sám baštím už 20 let. A vyplynulo z toho, že moje dcera chtěla, abych tu knížku napsal, abych tu tak dlouho moh bejt, a zdravej.

Přede dvěma lety jsem si přibral další schopnost, o který jsem věděl, ale nevyužíval jsem ji, až mě k tomu donutil tlak klientů. Začal jsem narovnávat páteř. Učil jsem se to od kamaráda doktora Mudrocha, kterej tím byl známej, byl s tím v televizi, že umí narovnat páteř, aniž se člověka dotkne. Tak jsem to zkoušel, Tehdy v Maďarsku přišla jedna paní v jiným stavu, ve čtvrtým měsíci, že má dítě Downův syndrom, že to zjistili, když už bylo pozdě na potrat, a já jsem jí řek, že za měsíc bude v pořádku. Seděla naproti mně a já jsem rovnal tomu dítěti krk, protože jsem zjistil, že problémy mozku mají společného jmenovatele, a to je blok na krční páteři, a ten není vidět, protože je psychickej. Ale zamezí toku energie do mozku, mozek pak nemá fosfor a B dvanáctku a nefunguje. Takže vznikají nádory, epilepsie, roztroušená skleróza, mozková obrna a tak dále. Tak jsem tomu dítěti narovnal hlavu, a ono se předtím už asi měsíc nehejbalo, a když jsem ho narovnával, už když jsem s tím začal, tak se to dítě začalo hejbat. Řekl jsem, ať jde paní za měsíc na kontrolu, a když se pak dítě narodilo zdravý, pozvali mě do televize. Tak jsem v Maďarsku zachránil dítě. Teď je o mně zase článek na internetu, že jsem zachránil dítě tady. V Brně se narodilo dítě a bylo na tom špatně. Chtěli ho odpojit od přístrojů, že má mrtvej mozek. Poslali mi fotku a já jsem seděl u počítače a v půlnoci jsem mu rovnal krk. Pak o tom psala jedna novinářka, dala prostor jak rodičům, tak doktorům. Rodiče řekli jednoznačně, že jsem to dítě zachránil já, a doktoři zase řekli, že bych neměl co zachraňovat, kdyby ho ni neoperovali. Jenže oni by neměli co operovat, kdybych ho já nezachránil, takže co bylo dřív? Dřív jsem byl já. Oni ho chtěli odpojit, já jsem řekl ne. Takže kdyby ho odpojili, nebyla by ani žádná operace. Pak nějaká operace proběhla, protože neodtékal mozkomíšní mok, a teď po roce mi matka poslala fotku a dítě je zdravý. Je menší, ale je fit a nemá žádnej handicap.

Jde vlastně gtgto metodu narovnávání páteře na dálku. Nechtě jsem si to vyzkoušel víckrát, třeba ze Švýcarska mi volali lidi, že jim do rána umře dítě, že jim doktoři řekli, ať s ním zůstanou v nemocnici přes noc, že do rána nebude. Tak jsem se na to dítě napojil, řekl jsem, aby mu provedli akupresury a že přežije. Dítě přežilo, doktoři dodneška kroutí hlavou, jak je to možný. Já jsem se s těma lidma později setkal, dávali mi nějakou flašku, a ptal jsem se – udělali jste ty akupresury? A oni že ne. To mě zasáhlo, protože jsem si myslel, že ty akupresury, co jsem vymyslel před dvaceti lety, že to je docela zásadní, protože jsem přišel na to, jak otevřít tělo a zbavit ho stresu. Přišel jsem na to, jak vzniká nemoc, že se tělo stresem zablokuje, aby nevydalo poslední kapku energie, z pudu záchovy se uzavře, aby člověk nezemřel. A objevil jsem, že se tím tělo zároveň zablokuje proti přijímání energie, pak není obranyschopný, chytne infekci, zánět, zápal, tím se oslabuje imunitní systém a zkracuje život, vznikají nemoci. Orgány nejdřív přestanou správně fungovat a pak v nich vzniká nemoc. To je gró tý mojí knížky. A současně jsem přišel na to, jak to tělo odblokovat pomocí speciální akupresury. Ale oni tomu dítěti tu akupresuru neudělali. Tak jsem došel k tomu, že jsem mu tu akupresuru udělal já na dálku, tím, že jsem se na něj napojil.

Dá se tedy říct, že stačí síla myšlenky?

Stačí jen síla myšlenky, ale to asi platí jen v nějakých osudových případech, protože v 99 procentech případů všichni ty akupresury udělali. Popisuju je ve svý knížce, protože to je můj zásadní objev.

Jak jste na něj přišel?

Jednoduše. Přišla za mnou klientka, že jí je špatně a že jí doktoři řekli, že jí nic není. Tak jsem vzal kyvadlo a zjistil jsem, že má jen polovinu energie potřebné na to, aby mohla fungovat. Zjišťoval jsem, kolik je schopná přijímat, a vyšlo mi, že jen polovinu. Měl jsem vizi, že je potřeba udělat akupresuru. Vzal jsem papír, nakreslil jsem čárkama postavu, hlavu, krk, tělo, a vyšlo mi, že ty akupresurní body jsou na rukách. Kyvadlem mi vyšlo, kde ty body jsou – na vnitřní straně zápěstí a na hřbetech rukou. Dospěl jsem k tomu, co vědí Číňani, že vnitřní body si máme mačkat sami a vnější má mačkat někdo druhý. Ale mně to tak prostě vyšlo, dřív jsem se o to nezajímal a nic jsem o tom nečet.

Na všechno jste přicházel sám, na základě vizí? Nechodil jste do žádných kurzů?

Ne, to jsou kraviny. Já jsem ani nic nečet, protože tehdy žádná knížka neexistovala. Já jsem napsal v česku první – Školu psychotroniky.

Co znamená Vaše logo?

Je to vlastně schéma lidské duše: hlavní základnou je šesticípá hvězda a do ní zapadají další dvě části – šestihran a šestikvět. V základně se rozhoduje, kdy a co bude a podle mé teorie je tato složka v univerzu, což je podle mne jakási neviditelná energie nad hlavou všech žen, které jsou plodné. Tam se rozhoduje, kdy a jaké dítě se komu narodí. Další část je šestihran, to je energie, která je pohyblivá, a citliví jednici ji mohou vnímat jako „duši“ zemřelého. Tato část má schopnost „cestovat v čase a prostoru“. Nejčastěji na místa, která zemřelý znal a cítil se tam dobře. Poslední část je šestikvět, což je energie, která zůstává na místech, kde živý tvor zemře nepřirozenou smrtí, a to již nastálo a napořád. Proto umím zjistit, kde došlo např. k vraždě.

Pochopil jsem, že jsem opravdu silnej, že jsem v životě dělal, co jsem uměl, že jsem neviděl, nevnímal kvůli tomu uzavřenýmu citu, a cit jsem neměl, protože si mě vybrala moje dcera, která to teď zřejmě všechno řídí. Přišel jsem už dřív na to, že zhruba 20 procent dětí si vybírá svoje rodiče, jen jako vychovatele, a pak si jde vlastní cestou, a 80 procent lidí si vybírá děti. Věděl jsem to, ale nevěděl jsem, že se to stalo mně a že ta malá potvora vlastně všechno řídí. První vize o ní byla, že ji korunujou, takže bude princeznou nebo královnou, vyšlo, že by měla umět čtyři jazyky a že bude vlivná. Že bude patřit k těm novodobým ovlivňovatelům lidí, kteří budou muset být jiného typu a ražení než současní vládci, protože ti by to nezvládli. Tahle doba přijde brzo, do 20 let, možná dřív.

Natočením těch chystaných dývýdýček bych chtěl uzavřít jednu etapu života tady v Česku, a teď bych chtěl to, co se mi povedlo tady, dokázat ve světě. Chci, aby čtvrté vydání knížky 140 let vyšlo v Americe. Protože to sám neumím, mám společníka, kterej se bude snažit mě tam protlačit.